Mighty Sounds podesáté! Odpustím si ty trapné fórky, jako že v deseti už pomalu můžou kouřit – jak se ale za ty roky změnily? Co se s nima stalo (a co s náma, přátelé, že?). Stačí natěšeně vtrhnout v pátek do areálu, kam vběhli první návštěvníci, a je jasné, že zase tak moc ne. Ta atmosféra touhy užít si muziku, která jinak není příliš k mání, a přitom spolu s humorem vyjít, zůstává zaplaťpánbůh stejná.
Hlavní stage se například nadále jmenují po osobnostech, které na festival určitě nepřispěly jediným sponzorským grošem, a jejich marketingová hodnota je přinejmenším sporná…
Něco se ale změní vždycky. Na jaře zasáhla tým organizátorů MS náhlá smrt Marcela „Panzera“ Musila, grafika, který měl na triku jasně rozeznatelný styl festivalu. Vyrovnávali se s tím ale osobně i pracovně.
V pátek počasí nejdřív předvádí, že je na naší straně a nechce to hned na začátek přepálit. Brzy se ale nebe rozjasní, a dosud vymydlení a navonění návštěvníci posedávají v trávě jako na impresionistickém obrazu. Ne nadlouho. Brzy jsou to jiné žánry.
Mr. Cocoman ozkoušel publikum svým novým, sofistikovanějším repertoárem z alba Zázraky. Ukázal se jako festivalový bavič i angažovaný písničkář, který si troufne i zapět ze stage a capella, a publikum to skousne. Včetně textů jdoucích k jádru věci: „Jsem nebezpečný terorista, mám doma kytku a v zahradě dvě“.
Queens of Everything naservírovali energický ska punk v ne úplně obvyklé podobě – s dechovou sekcí v hlavní roli (vybavenou ostatně i baryton saxofonem). Však si taky nasazovali trombóny na hlavy jako koruny, a přizvukoval jim k tomu rokenrolový kontrabas.
Yellow Umbrella z Německa mohli popřát Mighty k narozeninám z osobní zkušenosti; před deseti lety byli v Olší. Ve společenské černé a bílé (k oblekům pravda nasadili sportovní obuv), předvedli svoje jako by nic hrané, a přitom našlápnuté ska.
Ve stanu Radia 1 zatím Jiří Hvězdoň Pohodář zvládl dvojjedinou roli moderátora a interpreta. Kromě obligátní propagace krabčáku Rucio zapěl i svoje songy, které ho pasují na marihuanového Boba Dylana. Tentokrát s nezvykle jímavým vyzněním. Nemládneme, co? Naštěstí mu přišla na pomoc osvědčená divadla jako Rachtámiblatník, nebo nový cirkus Cink cink cirk, kde žonglér vypouštějící míčky nohavičkou trikotu jistě zaujal nejedno dámské srdce.
Podle Kung-fu Girlz punk jednoznačně žije, a vidět sekuriťáka na zábraně, jak s péčí zvedá šňůru mikrofonu zpěváka, který plave na rukou hloučku fanoušků, byl zážitek.
Italští Redska předvedli prostřednictvím svého ska punku, že levičákem se dá být i s elegancí. Dokázali propojit jamajské rude boys s antifa hnutím, což je možná trochu krátké spojení, ale funguje. Vzpoura je naše vítězství! přesvědčili.
Che Sudaka se svou dupárnou, která se blíží technu, a přitom sází na melodie, ukázali, že pořád ještě jsou tou imigrantskou partičkou z Barcelony, která nemá nosy nijak vysoko.
Na Peacocks s jejich srdcovým rokenrolem (měl jsem tu čest poskakovat za holkou s nádherně rozvířenou rokenrolovou sukní…) a na Dropkick Murphys s bigbítovou lidovkou se určitě spousta návštěvníků těšila, stejně jako na Irie Révoltés s jejich stylovou kombinací, která táhne dancehall k hiphopu. Podle zaplněných prostor před pódii bylo jasné, jak si to užívají. Na dalších scénách ale dál frčel život – ve stanu Radia 1 předvedl ostrý selector Rollandblow, co umí, v příjemném kontrastu s lahodným vokálem MC Katrin. A po ní nastoupil Colectiv se svým osobním reggae, a Mr. Roll… Fracouzští Jah on Slide dali znát, jak ten 2 Tone může pěkně šlapat… a recenzent začínal litovat, že jeho absorpční schopnosti nejsou nekonečné, v žádném ohledu.
Tohle jsou Mighty Sounds. Místo, na které se v pátek postavíš a čekáš na tu vlnu jako barák, co se přižene, spolkne tě, do pátku s tebou mrská a pak tě vyplivne ven. Nebo jinak: z táborského letiště se startuje do nebe. Desátý ročník… takže díky organizátorům, že tohle „monstrum“ (jejich slovy) každoročně probouzejí k životu!
Asi víte o pořádně mastné pokutě kvůli překračování limitů hluku, kterou festival vyfásl. Probíhá to tak, že stačí pár výzev zpruzenců, hygiena koná a vzhledem k přísnosti předpisů to nemůže dopadnout jinak. Rozhodnutí o pokutě je v tuto chvíli u soudu, protože festival se odvolal. A vy můžete do září podepsat protestní petici, a tím společnou věc podpořit. Stejně jako si dojít do stánku Hvězdného bazaru (zhruba proti Janu Husovi), pořídit nějakou pěknou věcičku darovanou kapelama, a tím podpořit lidi s nemocnou míchou, co jsou na vozíku.
Takže, sečteno a podtrženo: Užívejte!
Text: Marek Toman/Photo Huggi