HC harcovníci Integrity na MS 2013!

Kontroverzní kapela, již více jak dvacet let obklopena legendami a mýty, navštíví Tábor 2013 léta páně. Společně s clevelandskými bratry Ringworn vytesali na věky věků do sněhobílého mramorového piedestalu  slovo krásné, dnes již tak hojně užívané - "metalcore". Temnota, dekadence, okultismus, mentální poruchy a nadpřirozené jevy jsou jen malým výčtem toho, co může obyčejný smrtelník v textech Integrity najít. Když se v roce 1988 objevili na scéně, začali kolem sebe šířit děs a hrůzu. Hard core zkvétal, ale jeho zpověď byla naprosto odlišná od té, kterou přinášeli Integrity v čele s Hellionem.  Integrity vystoupili z davu a jako správní pastýři začali sbírat ovečky, které za nimi poslušne cupitaly a cupitají dodnes.

Přeskočíme-li sedmipalec "In Contrast Of Sin", posuneme se k  debutu "Those Who Fear Tomorrow", který se na trvalo otisknul do hlav i duší fanoušků. Patnáct kultovních tracků vyšlo na Overkill Records a navždy změnilo hard core. Následuje "Den Of Iniquity" a v roce 1995 "System Overload". Většina lidí bude neustále naříkat, že debut byl v dějinách kapely nejzásadnější, přitom ale nechce přiznat, že "System Overload" stříká krev a pot. Zdá se, že přituhuje, jenže ne dost a stále může být hůř. Desetipalec "Humanity Is The Devil" a trash metalem výrazně načichlé LP "Seasons in The Size Of Days" s obalem jímajícím hrůzu jsou toho jasným důkazem. "The Size Of Days" je narozdíl od svých předchůdců mnohem více různorodý, přesto mu nechybí pořádná dávka agresivity. Texty jsou koncentrovanou explozí marnosti, zlosti , smutku a vizí konce světa, tak, jak již je u Integrity dobrým mravem. Itenzita agrese stoupá s každým dalším albem. Album "Die For" sice není tak zásadní, ale pořád má dost sil na to, aby nakopalo prdel většině mladších kapel, které se neprávem pyšní termínem "metalcore". "The Blackest Curse" prozatím uzavírá diskografii kapely, která samozřejmě obsahuje celou řadu dalších split alb, sedmipalců a kompilací. "The Blackest Curse" je pomyslným návratem a jasným důkazem, že Integrity mají co říct. Pocítíte staré dobré Integrity, ale čichnete si i k živočisnosti Slayer.

Je poměrně smutné, že Integrity coby průkopnici žánru téměř upadají v zapomnění, zatímco jejich kolegové, kteří z nich zcela nepokrytě vycházejí, lížou smetanu.  Každopádně na Mighty Sounds budete mít možnost zakusit jejich pekelného menu a zhodnotit, kdože je vlastně tím nejtemnějším králem králů!